.

Brněnský architektonický manuál

 

Karta domu

Zpět do seznamu

Skořepka 247/13 (Trnitá) Brno Střed

MHD: Vlhká (TRAM 8, 9,10)

Hlavní nádraží (TRAM 1, 2, 4, 8,9, 10, 12)

Hlavní nádraží (BUS 31, 33,67)

Vlhká (BUS 31, 33,77)

Hlavní nádraží (TRAM 8,9,12 BUS 67)

GPS: 49°11'33.894"N, 16°37'3.552"E

 

Architekt

Audionahrávka

Stáhnout mp3
Stáhněte si nejnovější verzi flash playeru pro zobrazení přehrávače

Typ objektu

Fotogalerie

Text objektu

Za první republiky se v Brně prolínalo několik národnostních kultur. Vedle českých a německých obyvatel tvořila důležitou součást diferencovaná židovská komunita, jež se díky osvíceným investorům a schopným architektům velkou měrou podílela i na architektonickém rozvoji města. Její spolková činnost v této době byla velmi bohatá: Začínala u profesních sdružení, sportovních a studentských klubů a ženských spolků, u nichž náboženská otázka nehrála nějak výraznou roli, dále pokračovala přes politicky zaměřené sionisty a končila u ortodoxních spolků, jejichž činnost se týkala hlavně udržování náboženské tradice a vytvoření prostoru pro specifické potřeby židovského duchovního života. Kolem roku 1929 se několik ortodoxních sdružení spojilo do svazu Agudas Achim (Svazek bratří), který zorganizoval veřejnou sbírku na stavbu další brněnské synagogy, kde měla být praktikována tradiční liturgie. Roku 1935 byla dokončena nová modlitebna v ulici Skořepka podle návrhu architekta Otto Eislera.
Dnes jediná fungující synagoga na území Moravy a Slezska je ojedinělým příkladem moderní židovské sakrální architektury, která vždy tíhla spíše k tradicionalistickým historizujícím tendencím. Stavba je příkladem extrémní polohy Eislerova architektonického purismu, jenž zde dokázal s minimem výrazových prostředků docílit potřebného účinku. Hlavní roli hraje bezpochyby velké čtvercové rastrové okno uliční fasády, které svým rozměrem a nekompromisním centrálním umístěním evokuje duchovní rozměr stavby. Za ním se nachází jednolitý prosvětlený prostor modlitebny s galerií určenou pro ženy, vlevo pak vstupní vestibul, chodba a sociální zázemí. Vnitřní uspořádání modlitebny respektuje tradiční centrální půdorys s řečništěm uprostřed a schránkou na tóru ve východní stěně.
Za druhé světové války byla synagoga využívána jako skladiště. K obnovení její sakrální funkce a znovuvysvěcení došlo 6. září 1945.

PH

Stavebník

 

zastoupení Horowitz Zikmund

Památková ochrana

 

Synagoga je nemovitá památka s číslem rejstříku ÚSKP: 12992/7-8519

Literatura

 

 

Rozšířené vyhledávání